Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Můj první maraton

13. 05. 2017 14:00:00
Moje roční cesta k uběhnutí k maratonu v kostce. Poučení z maratonu praví, že nejde ani toliko o výkon těla jako spíše o triumf vůle. Občas to pěkně bolí, ale běhání přináší radost.

Dovolte abych se Vámi stručně podělil a stručně shrnul můj první maraton, který jsem uběhl 7.5. 2017 v Praze. Tento cíl jsem si s konečnou platností vytkl loni na jaře a hned jak to bylo možné, zaregistroval jsem se na Volkswagen Marathon Prague v rámci série závodů RunCzech. Po tomto konkrétním závodě jsem pošilhával od roku 2015, kdy jsem jako divák v ulicích podporoval svého kamaráda, který se rozhodl pro totéž. Tehdy se mi zdál cíl jen těžko dosažitelný. Do konce roku 2016 jsem měl zkušenost jen s cca 10 ti uběhnutými půl maratony, většinou opět v rámci RunCzech.

Inu, má příprava začala naplno v listopadu 2016 poté, co jsem odřekl svou účast na 1. marathonu Praha - Dobříš (první ročník se konal již v roce 1905), jež se běžel v září 2016. Směs frustrace a vzteku mě vyburcoval k práci na sobě. Věděl jsem, že můj trénink musí doznat změn a zřejmě bych se nestihnul připravit včas během několik letních měsíců. Vůbec celá cesta k uběhnutí maratonu byla pro mě, amatérského běžce, plna pokusů a omylů. Inspirací na cestě mi byly knížky Miloše Škorpila, např. Škorpilova škola běhu. Tohoto svatého muže, přezdívaného běžecký guru, jsem měl možnost poznat i osobně během několika tréninků v běžeckém centru Running Mall v Praze. Mimo jiné měl na měl vliv televizní pořad Parta maraton, kde Škorpil sehrál roli mentora lidí, kteří se rozhodli uběhnout maraton během osmi měsíců přípravy. Dokonce se bez okolků přiznám, že jsem se nemálo inspiroval tréninkovými plány účastníků tohoto seriálů, které byly zveřejněny na webu. Možná trochu naivní plán, leč pro začátek jsem byl rád alespoň zato.

Na úvod mé běžecké přípravy na pražský maraton jsem si pořídil k mým chytrým hodinkám i bluetooth měříc tepové frekvence a začal s touto významnou fyzikální veličinou pracovat a počítat, což jsem do té doby naprosto ignoroval. Lepší povědomí o tom, jak koncipovat svůj trénink a hodnoty mé tepovky, mně otevřelo cestu k efektivnějšímu trénování. Pochopil jsem, že můj trénink byl do té doby strnulý. Vlastně jsem běhal jen pomalu a dlouho a jen výjimečně jsem zařadil do tréninku též intervaly nebo třeba kruhový trénink.

Zvýšená intenzita tréninku však vedla k bolesti nad kotníkem, která ale zase později odezněla, aby se vrátila těsně před závodem. Na přelomu března a dubna 2017 mě po 35ti kilometrovém tréninku rozbolelo pravé koleno natolik, že mě na dva týdny zcela znemožnilo běhat. Můj ortoped konstatoval přetíženost v důsledku tréninku. Naštěstí bez žádného zranění resp. všechna vyšetření byla negativní. Lékař mi účast na maratonu nedoporučil, ale jak můžete číst, tak marně. Výpadek v tréninku jsem kompenzoval tréninkem na horském kole v kopcovitém terénu Brdského hřebene v okolí Dobříše. Po nějaké době bolest z valné části pominula a já se po zvážení všech pro a proti rozhodl postavil na start. Řekl jsem si, že zkusím maraton uběhnout , pokud bolest nezabrání pohybu. Den před závodem jsem si koleno nechal natejpovat přímo v "Expu" v Praze na Výstavišti.

Konečně se přiblížil dlouho očekávaný den "D". Do poslední hodiny nebylo jisté, jestli závod zastihne déšť, ale nestalo se tak. Jsem zvyklý běhat půl maratony od RunCzech, tam ve mně tyto velké městské běhy nebudí příliš velkou nervozitu. Poté, co jsem se na Václaváku převlékl do běhacího úboru, tak jsem se ještě cca na dvou kilometrech rozklusával a zahříval. Poslechl jsem opět svého guru Škorpila, který absenci této zahřívací fáze běžcům rozmlouvá. A tak se stalo, že bylo přesně v 9 hodin odstartováno. Protože jsem stál na samém konci konvoje v koridoru "L" na Ovocném trhu, dostal jsem se na Staroměstské náměstí až po 13ti minutách od startu. Samotný závod jsem si prvních 15 km doslova užíval. I když jsem měl zato, že běžím pomalu, moje hodinky mi ukazovaly, že běžím v anaerobním pásmu a moje tempo je příliš vysoké. Ty davy kolem a adrenalin dělá hodně. Hned jsem zpomalil a neustále sledoval tepovku. Obávám se, že bez hodinek bych přepálil start. Můj běh doprovázela hudba, která mi byla terapií a pomocníkem. Nejdříve za tónů Vltavy a poté v moha hodinách skladeb na mém iPod jsem běžel krásnou starou Prahou.

21,1. kilometr trasy nebo půl maraton mě zastihl na checkpointu u Podolské vodárny. Pořád jsem se cítil dobře, i když pomalu začínaly tuhnout nohy. Tento stav únavy se prudce zhoršil po 28 km. Nejtěžší okamžiky nastaly mezi 32. až 36 km. Jestli někdo mluví o maratónské zdi, bylo to asi tady. Bolest nohou a vlastně celého těla se projevila výrazně pomalejším tempem, které prostě nešlo urychlit a naopak jsem přistoupil k indiánské chůzi. Navíc se přidala žaludeční nevolnost. Silou vůle jsem pokračoval dále a zhruba od 36. do 42. km jsem zase pomalu, leč přesto běžel. Vítěznou poslední rovinku v Pařížské ulici a modrý koberec na Staroměstském náměstí jsem si příliš neužil. Ale hned poté, co jsem si podal ruku s Carlem Capalbem, který mi poděkoval za dokončený závod, se dostavil velký pocit zadostiučinění a radosti nad výkonem.

Závod jsem dokončil v čase 05:58. Ještě druhý den jsem cítil bolest svalů, ale relaxoval jsem pohybem, asi 20 km projížďkou na kole do Brd. Ve středu 10.5. jsem už nic necítil a vyběhl jsem na svůj první post-maratonský trénink. Dosáhl jsem svého snu a doběhl maraton a vůbec mi nesejde na tom, za kolik. Všem, kteří mi na cestě pomáhali, patří velký dík.

A co bude dál? Můj starý kamarád, který mě přivedl v roce 2014 k běhání, mi doporučuje pražský "mini triatlon": CHALLENGETRY-ATHLON Praha. A já se rád nechám ukecat. Takže se třeba 29.7. potkáme na startu.

Autor: Tomáš Jirota | sobota 13.5.2017 14:00 | karma článku: 8.30 | přečteno: 125x

Další články blogera

Tomáš Jirota

Nejlepší rocková kapela současnosti

Rocková hudební skupina The Muse se stává opravdovým fenoménem. Kdo si nenechal ujít její koncert či spíše show v zaplněné O2 aréně 4. června 2016, jistě rád potvrdí, že jde o světovou špičku. A za tím si stojím.

7.6.2016 v 0:00 | Karma článku: 9.22 | Přečteno: 612 | Diskuse

Tomáš Jirota

Dril a sémantika němčinářky

Generační rozdíl ve výuce jazyků prozrazuje nemálo o našem myšlení a mezi jeho různými koncepty. Zastydlý antikomunismus východní Evropy se stává pojmem vyčpělým. Západ už není ideál, sám zažívá vleklou krizi ekonomickou.

24.4.2016 v 0:00 | Karma článku: 12.29 | Přečteno: 272 | Diskuse

Tomáš Jirota

S Miloslavem Ransdorfem možná odchází na věčnost i celá KSČM

I když nám média bývalého europoslance nevykreslila vždy lichotivě a dalo by se říci, že se až radostně pošklebují na jeho smrtí, zůstává odkaz a bohaté literární dílo tohoto významného levicového intelektuála stále živý.

6.2.2016 v 0:00 | Karma článku: 21.85 | Přečteno: 830 | Diskuse

Další články z rubriky Sport

Přemysl Čech

Biatlon - přitvrdit musí i Mezinárodní olympijský výbor

Podle posledních zpráv přitvrdilo vedení IBU (Mezinárodní unie biatlonu) v novém znění své antidopingové charty v trestech ohledně dopingových hříšníků. Pořád ale ne dostatečně tvrdě. Je to jako když MOV se nažral,..

23.11.2017 v 9:58 | Karma článku: 6.47 | Přečteno: 123 | Diskuse

Přemysl Čech

Doživotní vyloučení ruských skeletonistů z OH - a kdo bude následovat?

Podle čerstvé zprávy ze sídla MOV ve švýcarském Lausanne, byli doživotně diskvalifikováni z účasti na olympijských hrách dva nositelé cenných kovů z posledních ZOH v ruském Soči. Rusové Treťjakov a Nikitinová.

22.11.2017 v 15:48 | Karma článku: 15.58 | Přečteno: 755 | Diskuse

Josef Nožička

Jana Novotná odešla do tenisového nebe…

Ve věku pouhých 49 let zemřela wimbledonská vítězka z roku 1998 a jedna z nejlepších hráček celé české tenisové historie Jana Novotná.

21.11.2017 v 8:10 | Karma článku: 22.11 | Přečteno: 540 | Diskuse

David Procházka

Nezmar je pro Slavii výbornou volbou

V prvoligové tabulce sice ztrácí fotbalová Slavia na Viktorii Plzeň čtrnáct bodů, ale v něčem už má teď proti Západočechům navrch. Získala do svých řad na post sportovního ředitele z Liberce Jana Nezmara.

16.11.2017 v 13:42 | Karma článku: 9.94 | Přečteno: 212 | Diskuse

Přemysl Čech

Jak Rusové otrávili sport

RusŽe v Rusku a jeho spřátelených některých bývalých svazových republikách je sport podřízen státní moci a zodpovídá se mu z neúspěchů, protože úspěchy jsou přece samozřejmostí. to je věc dávno známá. Ale Rusové otrávili sport!

13.11.2017 v 12:00 | Karma článku: 20.90 | Přečteno: 1039 | Diskuse
Počet článků 5 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 401

Jsem třiatřicetiletý ajťák a politolog zároveň. Rád se vyjadřuji k současné politické situaci a k politické teorii. Baví mě železnice, veřejná doprava obecně, běhání a vodní turistika.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.